„Čas od času rádi nabízíme rodinné představení vhodné pro publikum každého věku. Tentokrát půjde o slavnou verneovku Tajuplný ostrov v dramatizaci režiséra Filipa Nuckollse, který svou předchozí tvorbou dokázal, že právě „rodinné tituly“ mimořádně dobře umí. Dnešní film a počítače vám nabídnou efekty, o jakých se Verneovi ani Karlu Zemanovi nesnilo, divadlo vám ale nabídne hravost a fantazii, jakou u moderních technologií najít nemůžete.“

Těmito slovy láká liberecké Šaldovo divadlo na svých webových stránkách malé i velké diváky na adaptaci Verneova dobrodružného románu. A protože v plánu Gymnázia Rumburk pro druhé ročníky je návštěva kamenného divadla, nabídky jsme využili – a jelo se.

Byl první jarní den – a jemu kupodivu odpovídalo i počasí – děvčata se nastrojila do společenských šatů a na nohy obula střevíčky na podpatku, taktéž místo hordy kluků v děravých džínách a bavlněných vytahaných tričkách, čili běžného vzorku středoškoláků, příchozí vítala skupina elegantních mladých mužů v košilích a naleštěných botách. Neboť úlohou podobných akcí je nejen rozšiřovat kulturní povědomí, ale i nabývání jistoty a orientace v různých společenských událostech, které k životu patří.

Studenti si výjimečnosti dne užívali a krásné prostředí divadla jejich zážitek umocňovalo.

Představení samotné plnilo spíše rekreační funkci, přesto lze vyzdvihnout především složku hudební (Daniel Fikejz) a taneční (Eliška Jansová a Marika Hanousková). Roli kapitána Nemo hrál divadelnímu obecenstvu známý Václav Helšus, působil mj. v Kladivadle (později Činoherní studio v Ústí nad Labem) a libereckém Studiu Y, v letech 1987–1989 hrál v Národním divadle v Praze.

Na rozdíl od předlohy se ve hře objevuje trestanec Ahmeda (ve Verneově verzi trestanec Ayrton, postava z románu Děti kapitána Granta), kterého originálním a výrazným způsobem ztvárnil mladý a pohybově nadaný Jan Jedlinský.

Autoři hry T. Syrovátka a F. Nuckollos do příběhu včlenili otázky, které současný svět řeší, ale závěr je v symbióze s Verneovým pojetím: „ mezilidská důvěra jako jediná šance na dobrý konec“.

E. Makovská